Sbory CČSH - architektonické dědictví našich regionů

Popis

Publikace je výsledkem spolupráce Církve československé husitské a katedry architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze. Na její přípravě se podílelo 21 autorů z CČSH, katedry architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze, Fakulty architektury ČVUT v Praze, Národního památkového ústavu – Územní odborné pracoviště Ostrava a Liberec a dalších pracovišť.
Stavby sborů a dalších církevních zařízení Církve československé husitské (resp. Církve československé, jak nesla tento název v meziválečném období), představují zajímavý a bezpochyby i originální příspěvek k architektuře moderních sakrálních staveb 20. století v Česku. Urbanisticky a architektonicky dotvářejí a pozvedají podobu řady našich měst i menších obcí. Zajímavým faktorem je mísení tvorby prominentních architektů a stavitelů při výstavbě sborů s množstvím tvůrců regionálního významu (projektantů, stavitelů). Jejich tvorba je často spjatá s Církví československou husitskou a někteří byli i jejími členy.
Výsledky publikované v této publikaci akcentují unikátnost meziválečné stavební kultury Církve československé husitské, kterou lze bezpochyby interpretovat jako součást budování nového demokratického státu a hodnotit její význam i v širších společenských, kulturních a ideově-duchovních souvislostech té doby, jak v centrech dění tak v regionech.
Vedle úvodních textů reflektujících kořeny teologie Církve československé husitské a její stručné dějiny nebo pojetí liturgického prostoru je zde publikováno několik odborných statí o vývoji tohoto druhu architektury, její typologii a významu výtvarného umění. Nejobsáhlejší částí je ovšem topografický katalog, v němž je podrobněji interpretováno 70 vybraných staveb, především z meziválečného období.
Při výběru staveb kladli autoři důraz na jejich rozmanitost. Najdete zde samozřejmě jednu z nejimpozantnějších realizací Církve československé husitské vůbec – Sbor kněze Ambrože v Hradci Králové z 20. let, který projektoval Josef Gočár. Kromě moderně pojatých staveb zde ale našly místo i Husův sbor v Chotovinách, jehož pojetí vychází z barokní sakrální architektury, podobně jako eklektistické ústředí církve a bohoslovecké koleje ve Wuchterlově ulici v Praze-Dejvicích čerpající ze stylů gotiky a renesance. Poslední část knihy však obsahuje kromě bibliografie i podrobný rejstřík s aktuálními i zaniklými sbory, včetně seznamu těch, jež jsou kulturními památkami.
Publikace je výsledkem projektu Ministerstva kultury České republiky „Přínos Církve československé husitské ke kulturnímu dědictví novodobého státu v kontextu rozvoje architektury v regionech – Nedoceněná architektura po vzniku samostatného československého státu“ a vnitřních grantů Katedry architektury ČVUT. Jejímu vydání předcházela stejnojmenná konference v Husově sboru na pražských